Alíšek........a...........Puškin

Další členi blogu :D:D

Básně

Ivan Martin Jirous (Magor) -Flétnista na hnoji

14. srpna 2009 v 13:54 | Therushka

Jirous Ivan Martin (Magor)

(23.09.1944)

Flétnista na hnoji (Rattus norvegicus)

//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ google_protectAndRun("ads_core.google_render_ad", google_handleError, google_render_ad); //]]> Kdysi hrál kdosi na hoboj
kantilénu mstivou
však století uplynolu už
melodii slyšíme jinou
V století minulém
na střeše
Chagallův šumař hrál
to ještě křesťané hledali
v podkroví Svatý grál
Však pokročil čas k horšímu bratři v Kristu moji
dnes zaslechnout lze nanejvýš
flétnistu příčného preludujícího na hnoji


Ze sbírky Rattus norvegicus, nakl. Vetus Via, Brno
2004



Tuto básen, složil básník Magor(přesdívka:)), na jednom festivalu, kde byl táta, básník se jím inspiroval, protože táta hrál na flétnui a nikdá ho neposlouchal, tak si vylezl na hnůj, a najednou tenhle básník přijde a napíše básen jménem Flétnista na hnoji. Muj otec je borec :D:D

................Manon Lescaut......................

12. května 2009 v 17:39 | Therushka
Manon je můj osud.
Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první i poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, vhozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je prví i poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon a Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu…

Manon podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím všem svým přátelům.
Manon. Milenko! Ach Manon! Dítě…
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!
Kéž by mě vaše ruka náležela.
Chtěl bych ji spoutat zlatým prstenem.
Pak byste mně snad patřila celá!
Mé srdce hoří pro vás plamenem.
Ach Manon Lescaut, já se nepoznávám.
o bylo včera, není už.
Pučí mi vousy. Běda čím se stávám!
Ach Manon Lescaut, Manon! Já jsem muž…!
Ať spadnou cáry těchto bídných rolet!
Překážejí mně jak ten těsný šat.
Mé srdce, nesmíš, nesmíš mně tak bolet.
Já vás mám, Manon, rád…
á vás mám, Manon, rád.

Manon Lescaut

12. května 2009 v 17:34 | Therushka

Manon Lescaut

DES GRIEUX
Nemohu se zpronevěřit svému štěstí...
TIBERGE
Jakému štěstí?
DES GRIEUX
Nemohu vám říci, jakému štěstí se nemohu
zpronevěřit, ale nemohu se mu zpronevěřit a nemohu
vám to říci.
TIBERGE
Zde máte talisman, třeba vám pomůže.
DES GRIEUX
Nemůže, nemůže, nemůže, nemůže...
(schovává talisman)
Řekl jste mi dnes, Tibergi, že jsem hezký.
Jsem hezký? Opravdu?
TIBERGE
Jsem zarmoucen, des Grieux..
DES GRIEUX
Odpusťte, ale já jsem vesel. Ale vy jste zarmoucen
jak zamlžené zrcadlo a nedozvím se od vás, mohu-li
se opravdu líbit...
TIBERGE
Mně se tedy nelíbíte a Bohu jistě také ne.
DES GRIEUX
Vám ne a Bohu rovněž ne, ale rád bych věděl,
mohu-li se opravdu líbit... Manon.
TIBERGE
Manon. i. Kdo je Manon?...
DES GRIEUX
Zázrak!
TIBERGE
Kdybyste alespoň neužíval lehkomyslně teologických
výrazů, bolí mě to.
DES GRIEUX
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu. i
TIBERGE
Podle toho je Manon ďábel v podobě nějaké hezké
darebnice.
DES GRIEUX
Dobře, že nejste rytíř, už byste nežil.
TIBERGE
Alespoň bych se nedožil vašeho neštěstí...
DES GRIEUX
Štěstí mně vyšlo na půl cesty vstříc,
tak jak bych nešel za ním, slepě za ním.
Jsem si jist, když vám řeknu víc,
že se uleknete, že vás raním.
A´!Můj milý... Sbohem.Buďte zdráv.
Nemyslím už na duchovní stav.
Nedělejte mi,prosím, žádnou scénu.
Mým úmyslem je unésti tu ženu...
TIBERGE
Prosím vás, abyste se umoudřil a odejel ihned k svému
otci. Nedovede-li vás však moje rada odvrátit od
vašeho hanebného rozhodnutí, upozorním na váš
čin lidi, kteří už budou vědět,jak vás zadržeti!
DES GRIEUX
Myslel jsem až do této chvíle,že jste mým přítelem,
a chtěl jsem vás vyzkoušet svým vyznáním. Je
pravda, že miluji, nelhal jsem vám, avšak plán
mého útěku nelze uskutečnit jen tak rychle. Přijďte
pro mne zítra v devět hodin, a teprve až spatříte
Manon,budete moci posoudit, zaslouží-li si, abych
pro ni podnikl tento krok...
TIBERGE
Přijdu k vám zítra v devět hodin,ubohý des Grieux...
(Okno se rozevře a na balkóně se objeví Manon, ihned se však skryje.)
DES GRIEUX
Manon, podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím svým přátelům,
Manon! Milenko! Ach Manon! Dítě...
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!
TIBERGE
Přijdu k vám zítra v devět hodin, ubohý des Grieux.
A kdybyste nebyl doma, vím, kde vás mám hledat...
(Odejdi)
DES GRIEUX
Amiane, Amiane,
děkuji vám,svatý Damiáne.
Modlím se k svaté Barboře,
ochraňuj mě tam nahoře...
(Odejde nahoru do hostince.)
SCÉNA SEDMÁ
Des Grieux, Manon
MANON
(znovu na balkóně)
Čím to, že já, Manon,
tak šťastna jsem?
Čím to, že já, Manon,
se líbím všem,
co na mně lidé mají?
Mě nezajímají,
jen jeden, jen jeden, jen jeden...
Čím to, že já, Manon,
si přesto všímám jich?
Čím to, že já, Manon,
si tropím z nich ráda smích?
Každý mi něco slíbí,
mně se však, mně se líbí
jen jeden, jen jeden, jen jedeni...
Čím to, že já, Manon,
ač je mi šestnáct let,
čím to, že já, Manon,
mám opustiti svět.
Vždy´ život trvá chvíli,
ach, vždy´ ten život milý
je jeden, jen jeden,jen jeden...
DES GRIEUX
vejde, poklekne
Manon...
MANON
Posaďte se, můj milý,
přece nebudete klečet
jak za trest!
DES GRIEUX
(líbá jí střevíčky)
Manon...
MANON
Moje střevíčky nemají ústa...
DES GRIEUX
vstane a obejme Manon, ihned však ustoupí
Manon!
Co to bylo?...
MANON
Polibek.
Hubička.
Dal jste mi pusinku,
můj milý.
DES GRIEUX
My jsme se políbili...
MANON
Skoro, tak trošičku...
(des Grieux ji znovu krátce políbí)
A nyní trošku víc...
DES GRIEUX
Chci hladit vaši ručičku...
MANON
Co ještě?
DES GRIEUX
Nic... Už nic...
Kéž by mi vaše ruka náležela!
Pak byste mně snad patřila vy celá.
Mé srdce hoří pro vás plamenem.
Ach, Manon Lescaut, já se nepoznávám.
Co bylo včera, není, není už.
Pučí mi vousy. Běda, čím se stávám!
Ach, Manon Lescaut, Manon! Já jsem muž!...
(Couvne s Manon do pokoje a spustí záclony)
A´ spadnou cáry těchto bídných rolet!
Překážejí mně jak ten těsný šat.
Mé srdce, nesmíš mě tak bolet.
Já vás mám, Manon, rád... i Já vás mám,
Manon, rád!

František Gellner-Přetékající pohár

12. května 2009 v 17:24 | Therushka

PŘETÉKAJÍCÍ POHÁR

Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.

Jenž čeká, zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje,
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje.

Jenž čeká, zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi.
Jenž čeká, zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi.

Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká.

Písen psaná na vodu-Jarek Nohavica

12. května 2009 v 17:23 | Therushka
Píseň psaná na voduTiskE-mail
    G                                           C

1. Nad lotosovým květem na vteřinu zastavil se čas,

G C G

na břehu cop si plete dívka, jež má velmi tichý hlas,

Emi Hmi Cmaj7

je slyšet klapot větru o koruny sekvojových dřev,

C Ami7 D7 G

na tisíc kilometrů slyším její velmi něžný zpěv.



2. Mládenec útloboký odvazuje od břehu člun,

v rákosí u zátoky měsíc se vynořil z vln,

z nebe se na zem sypou stříbrňáky dynastie Čcheng

a starý básník Li-Po báseň píše na pergamen.



3. V klobouku čaroděje ukrývá se tygr a hroch,

dívce se srdce směje, po hladině přichází hoch,

lehounce vlny plynou, básník má čarovnou moc,

rozprostřel nad krajinou svoje ruce, a je tu noc, na na ...





...moc krásná básen-písen :)




Blogy, kde jsou zveřejněny básně :)

7. května 2009 v 17:28 | Therushka






Máte tam moc krásné básně :)
 
 

Reklama