Alíšek........a...........Puškin

Další členi blogu :D:D

Moje básně

Báseň

23. března 2013 v 16:20 | Therushka
Tak po dlouhé době jsem se rozhodla sem dát jednu ze svých básní:)

Upadá
(13.3.2012)

Ona vzdává
boj o svá práva,
upadá ve svých hodnotách,
pomalu se mění v prach.
Ona má strach,
ve svých hrách
není už přesvědčivá,
hrůzu z lidí mívá...
Mění se a uzavírá,
sama v sobě náhle zmírá.
Již to není bojovnice,
jen před lidmi uprchlice.
Bojí se a straní,
srdce padá jí z dlaní.
Pomozte jí, zachraňte!
A v lásce jí nebraňte!

Další básnička..kratičká:)

25. listopadu 2009 v 23:43 | Therushka

Svíce naší lásky


Anotace: napsáno 6.6.2008

Láska je jako svíce,
když se o ní nestaráme,
tak uhasne
a pak srdce prázdné máme.

Avšak, když se o ni zajímáme
a přikládáme do plamene,
to pak lásku větší máme
a život s láskou s námi se žene.

Pak má větší plamen ta naše svíce
a je naděje, že neuhasne,
že máme lásky více,
tak snad nezhasne...
(tak se snažme)

Dlouho jsem sem nedala žádnou básen, tak tu je :)

5. srpna 2009 v 19:40 | Therushka
Plot
(červen 08)


Co se skrývá
za plotem do zahrady?
Kdo tam pobývá,
staví tam z písku hrady?

Pojd, ten plot přelezem
a zjistíme,
kdo další obývá tuto Zem.

Můžem se s ním seznámit,
dalšího člověka potkat,
může s ním pobýt
a zahradu za plotm poznat.






Poslední dobou se mi nechce moc psát, tak jsem sem dala takou krátkou, nechce se mi asi proto, že píšu doma hodně na papír(asi 4x denně-cvokk:D)
Tak pa:)

další moje básen o5 na mém blogu...

5. června 2009 v 14:21 | Therushka
Blázen na kolotoči
(25.4.09)

Jako blázen na kolotoči,
točím se světem,
nade mnou jen sklopit oči
a rozdat cukrátka dětem.

Nevšímat si mě,
jelikož jsem jiná,
vrážet do mě,
ale nalézat lepší místa pro oči, milá.

Jako blázen na kolotoči,
točím se,
mávám na svět, jak se točí,
rozmazaný, barevný, směji se.

Vidím jen duhu,
svět jinak,
copak za to mohu,
že jsem divná nějak?

Vidím duhu, samá pozitiva,
směji se stále,
svět rozmazaný odjakživa,
nerozumím mu ale.

Svět rozmazaný odjakživa mám,
jak když sem nepatřím,
jak když něco odepřeno mám,
ale co, to nevím.

Jinak žiji
a žít budu,
at se nade mnou lidi svíjí,
ale já takhle jiná nebudu.

...Jak když mám barevné brýle,
které vše rozmažou
a neumím je sundat stále,
nevím, že je mám na nose
a mám hlavu stále svou.

Moje 3.zveřejněná básen :)

29. května 2009 v 9:10 | Therushka
Dva lidé
(7.5.09)

Dva lidé jsou vidět na obzoru,
dva lidé kráčející spolu,
dva lidé srdcema k sobě svázaní,
dva lidé láskou spoutaní,
dua lidé - není jim vidět do tváře,
dva lidé ozáření od sluneční záře,
dva lidé při západu slunce,
dva lidé držející se za ruce,
dva lidé čelící spolu proti nebezpečí,
dva lidé, jejichž láska strasti vyléčí,
dva lidé - dvě bludné postavy,
dva lidé kráčející do dáli,
dva lidé mající svůj svět,
dva lidé nesou lásky plod a květ,
dva lidé, toť krásné uzření,
dva lidé, dvě zamilovaná stvoření,
dva lidé vesele jdou životem dál,
dva lidé, tolik šťastní,
dva lidé před Bohem v srdci krásní,
dva lidé - ti, kteří jdou,
dva lidé-těm přejeme krásnou cestu zasněnou,
dva lidé, kteří se potkali,
dva lidé, kteří se v jedno tělo sepjali,
dva lidé - ať jim život jde pěkně dál,
dva lidé, kterým Bůh lásku dal.

Moje další básen

7. května 2009 v 18:08 | Therushka
Muj portrét
(11.2.2008)

Příliš snící,
méně v realitě,
někdy spící,
někdy energie sytě
ve mě projevuje se,
jak blázen někdy jsem,
idea v mé hlavě pluje,
-v tu chvíli jinde jsem.
V tu chvíli mé tmavé oči
jakoby do prázdnakoukaly,
přitom v nich se svět točí
a verše plují.
Básně jsou muj život,
kresba též,
bez nich bych tu nebyla
a to není lež.
Já člověk jak z jiné planety jsem
a ani mi to moc nevadí,
hlvně, že tu jsem
a že mě mají rádi
určití lidé, mí přátelé,
to staší mi,
život je hezčí s nimi.

Moje básnička

13. března 2009 v 17:44 | Therushka
´ Báseň a bouřka
(23.1. 07)
Tereza Fišarová


Já o básni básním,
kterou chci napsati,
Já básním a sním,
o tom, jak se stromy klátí.

Jak se stromy klátí z mého básnění,
jak se keře houpou,
jak blýská se a hřmí,
touhle básní mou.

Jak je tma a všude zima,
všichni jsou schovaní
a báseň vzniká očima mýma
a vítr listy pohání.

Větev se ke mě naklání,
já přemýšlím nad veršem,
já jí chci pohladit dlaní,
chci projít deštěm.

já básním o bouřce,
těžce básním,
jak bouřka je silná křehce,
být bouřkou na chvíli, o tom sním.

Abych vitr pohnala
a pročesala stromy,
abych zemi k životu probrala
a pozdravila domy.


 
 

Reklama